Vánoce, to by byla ostuda nezamířit do pohádek. Jde o muzikálovou parafrázi na Šípkovou Růženku, kde se prolíná reálný příběh o Darince hemofiličce s jejími snovými pohádkovými vizemi. Vznikla kombinace muzikálu pro děti, pohádky a využití zazenitové popularity dětství opouštějící Dariny Rolincové. Poměrně bizarní je však od Jakubiska z tohoto pohledu použití krapet SM softporno prvků a krátkých scén přípomínajících něco mezi Simandlem a Herzovou Strakou v hrsti. Pokud vím, ty odhalené jsou neznámé komparsistky.
S datací mám problém, uvádí se sice rok 1990, ale podle všeho se to natáčelo dříve, pravděpodobně v roce 1988 kdy bylo Darince 16 let – viz příště.
Jak to tehdy s Darinkou bylo, na to jsem se obrátil ke zdroji nejpovolanějšímu, Ladislavu Štaidlovi, který byl jejím milencem od dob citlivé hranice mezi dítětem a dívkou:
„Nejprve mne to děvčátko uhranulo obrovskou dávkou muzikálnosti, později i nečekanou sexualitou. S Darinou byl úžasný zážitek nahrávat ve studiu, komponovat písničky a vymýšlet instrumentace, nebo se milovat....(o natáčení v Německu)....O chvíli později, v drážďanském hotelu, vyvedla z míry Darinka i mne, a já jsem po tom zážitku nemohl nemyslet na Pitigrilliho román 18 karátová panna, který ač plný erotiky, poukazuje na mravní chaos začátku dvacátého století....(o filmu)....Byla tak slavná, že si Němci u režiséra Jakubiska objednali celovečerní hudební film, natočený na téma Šípkové Růženky, pod názvem Téměř růžový příběh. Na hudbu pro její hlásek jsem měl tenkrát monopol já, Eda Pergner a Jana Rolincová psali texty. Nahrávalo se v mém jevanském studiu, do kterého se na čas všichni nastěhovali, a kromě vzácných chvil, kdy jsme s nadšením tvořili, se pilo, hodovalo a vášnivě diskutovalo o umění, v hodinách pozdějších i o věcech mnohem podstatnějších....V roce 1989, když jsme se s Darinou rozešli pracovně, duševně i tělesně, vsadila všechno na předem prohranou kartu....(chtěla prorazit v USA).“
Ladislav Štaidl, Víno z hroznů, str. 123-124
(mimochodem vynikající memoáry z historie české kultury 60.-90. let, po jejichž vydání s panem Štaidlem přestalo mluvit pár známých žen :-).
